V tomto článku bych se rád zabýval doposud poněkud opomíjenou nebo méně rozšířenou kategorií RC modelů a to modely v měřítku 1:6. Tato kategorie je rozdělena dle technické specifikace na závodech na Buggy 1:6 a Big foot 1:6, ale o tom až někdy příště.
Již několik let se zabývám modelařinou, ale nemůžu o sobě prohlásit, že bych byl na slovo vzatý odborník, nebo specialista na některou kategorii. Měl jsem tu čest vyzkoušet různé kategorie modelů, začínal jsem kategorii Monster trucků 1:8, dále jsem začal jezdit elektry 1:10 on road a buggy 1:8. Časem jsem zjistil, že některé kategorie mi více přirostly k srdci, jiné méně, dále jsem zjistil, že jezdit větší množství kategorií je finančně náročné, tak jsem si začal vybírat. Vliv na výběr kategorie měla rovněž skutečnost, že by ježdění mělo byt rozprostřeno na celý rok, abych nejezdil jen v létě, ale mohl i v zimě. Z tohoto důvodu jsem zůstal u elekter 1:10 on road a u buggy 1:8. Byl jsem přesvědčen, že tyto dva modely postačí k mému sportovnímu vyžití a tvrdošíjně jsem odmítal jezdit další kategorie.
Odstrašujícím příkladem byli někteří mí kolegové, kteří soutěžili ve více kategoriích při jednom závodě. Opravdu z těchto závodů nic neměli, neboť sotva stačili připravovat své modely do jednotlivých rozjížděk a zažívali vskutku infarktové stavy a v neposlední řadě značně komplikovali život ostatním závodníkům, kteří na ně museli čekat a organizátorům závodů tím, že jim posouvali plánované časy rozjížděk a celý závod se pak neúměrně prodlužoval.
Pak se však stala zcela nečekaná věc. Byl jezdit se svým kamarádem Pavlem Melicherem, který patří mezi modeláře, kteří jezdí se všemi modely, které snad existuji. Byl mi zapůjčen model Buggy Marder v měřítku 1:6. Před jízdou jsem byl upozorněn, že se jedná o model s pouze jednou a to zadní hnací nápravou. Auto mě zaujalo na první pohled, důkladně jsem si je prohlédl a prostudoval všechny funkce vysílače. Překvapením bylo, že model je poháněn dvoudobým benzínovým motorem, který vypadal jako vytažený z motorové kosy. Díval jsem se na něj s despektem a nečekal jsem od něj žádné zázraky, zvláště, když jsem zjistil, že výkon není o moc větší než u buggy 1:8. Kamarád motor nastartoval a v tom mu zazvonil telefon, on s klidem jemu vlastním odložil ovládač, vyřídil si desetiminutový hovor a přidal plyn a začal jezdit. Byl jsem zcela překvapen, neboť ostatní modely, které využívají detonační motory, by za tu dobu určitě vyjely na volnoběh nejméně 2 nádrže. Po absolvovaném zahřívacím kole, mi byl model předán. Pomalu jsem přidal plyn a vyrazil na dráhu. Překvapil mě záběrový moment motoru a rovněž akcelerace modelu. V duchu jsem se mu omluvil za srovnání s motorem z motorové kosy. Pohon zadní nápravy byl pro mě nezvyklý u modelu,i když vlastním osobní automobil BMW, který má taky zadní pohon. Během několika kol jsem se s nim zžil, hlavně bylo potřeba citlivě zacházet s plynem a při zatáčení využívat brzdu. Dále se mi líbila skutečnost, že jsme s modelem střídavě jezdili více jak hodinu a to na necelý litr paliva, tedy benzínu Natural 95.
Model se mi zalíbil, tak jsem začal o něm zjišťovat bližší informace od svých známých a z Netu. Udělal jsem průzkum trhem, možností a rozhodl jsem se zakoupit stejnou buggy Marder. Tuto jsem zakoupil u regionálního prodejce Tomáše Rajduse, který rovněž slíbil zajistit přísun potřebných náhradních dílů. Přikládám několik ilustračních fotek svého nového kamaráda Mardera.
Model jsem zaběhl dle rady kolegy a ostříleného závodníka Pavla Karla, který mi rovněž vysvětlil, jak se o model starat a jak nastavit motor na optimální výkon a životnost. Pak jsem vyrazil na první jízdy. Byl jsem překvapen chováním modelu a jednoduchostí údržby. Zanedlouho jsem byl přesvědčen kamarády, že jezdit jen tak, což byl můj původní záměr je na nic a přihlásil jsem se na první závody. Od té doby neuběhlo více jak měsíc času a jezdím v současné době dva seriály šestin a to Frýdecký pohár 2007 ve Frýdku-Místku a seriál Buggy 2007 v Hodoníně a v Březí .
Závěrem bych chtěl odpovědět na počáteční otázku proč právě model v měřítku 1:6. Ježdění s modely co mám bylo dosti složité a problematické, neboť se motory musely pořád seřizovat a dolévat palivo, má představa o jednoduchém ježdění brzy vzala za své. Teď jsem do ruky dostal model, který s minimální údržbou jezdí více jak hodinu na jednu nádrž paliva. Rovněž rozdíl cen mezi benzínem a palivem do detonačního motorku je značné. Vzhledem k velikosti modelu je s tímto jezdit prakticky všude, třeba na motokrosových tratích. Je potřeba doufat, že se v budoucnu zvětší počet speciálních tratí pro tyto modely. Pokud chcete si opravdu zajezdit bez starostí a seřizování, tak si pořiďte takovýto model a užijte si ježdění do sytosti.
Láďa Vašnovský